Kojení, spaní, noční kojení, první jídlo a něco okolo toho

3. února 2017 v 1:58 |  Seznam článků
Kojení je normální, kojení do 2, 3, 4 let je normální.

Víc k tomu babička neříká. Musím se ptát a moje otázky jí přijdou někdy úsměvné, někdy divné, někdy pitomé a někdy nevěří, jak to máme tady!

Neví nic o světě venku, za horami. Donedávna neznala dítě, které není kojené, donedávna v Tibetu nebyly problémy s kojením. Až teď, některé ženy ve městech, které rodí v nemocnici, a po porodu je dítě samozřejmě sebráno matce a odnešeno neznámo kam, mohou mít některé matky s kojením problém. (V čínských nemocnicích je samozřejmě extremně vysoké procento CS, málokdy nutných, ale díky placené zdravotní péči si lékaři rádi přilepšují k platu. CS je, stejně jako v Česku, mnohem lépe placený, než koukání mezi nohy rodičky)

Tradičně ženy v Tibetu nenosí podprsenky, až během posledních deseti let přišla tato móda i sem. Některé ženy po porodu podprsenku zahazují, některé si ji nechávají. Já, vychovaná v Česku, jsem měla tzv. sportovní podprsenky od puberty. Mám ve skříni jednu-dvě "normální" s kosticemi, ale použila jsem ji možná jednou v životě a opakovat to nehodlám (zn.prodám! v podstatě nepoužitá, jako nová! levně!). Od asi 9.měsíce těhotenství jsem přestala používat i sportovní podprsenky. Po porodu jsem doma nenosila žádnou a na cesty vlakem, autobusem ano, včetně tzv.vložek do podprsenky. Po dvou-třech pokusech jsem od toho upustila, také díky tomu, že laktace se pravděpodobně jakž takž ustálila a všechny podprsenky leží dnes nepoužívané na spodku skříně a vložky do podprsenky čekají na nové použití (daruji, mám téměř plnou krabičku).

  • Nejlepší, co jsem během kojení objevila je jakýsi bederní pás, který tibetské ženy používají. Nejen v období kojení. Jedná se o pletený, asi 30 cm široký pruh látky, který mají ženy kolem pasu. Já jsem doma našla fleesový nákrčník podobných propozic a skvělé velikosti, takže od minulé zimy mi netáhne na záda! Vřele doporučuji! Momentálně si pletu vlastní, ale flees je perfektní! Domácí výroba z látky není náročná, takže není na co čekat :)
V Tibetu se první "jídlo" dává hned druhý den po narození, resp. jedná se o takový rituál, kdy se smíchá mateřské mléko s tibetskou tradiční praženou moukou (praží se zrna a až potom se semele), která se na lžičce dá dítěti do úst. Tento "příkrm" není pravidelný, ani nijak vydatný, jen ochutnávka.

Kojí se neustále, v noci děti samozřejmě spí s matkou a mléko mají na požádání, bez omezení. Manželské postele v Tibetu dodnes v podstatě neexistují (pouze ve městech, jako horké novinky).
Dětské postýlky neznají. Matky si asi ani neumí představit, že by dítě někam odkládaly, samotné, bez možnosti neomezeného poskytnutí pocitu bezpečí a tepla.

U nás často na internetových diskuzích nebo při rozhovorech s kamarádkami slyším, že manžel má s miminem v posteli problém, zhoršuje se vztah mezi ženou a mužem a podobně.
Na toto můj muž odpovídá jednoduše, sobci.
Párkrát jsem na diskuzích viděla hlášky typu "dítěti už byl rok a chci ho odstavit, můj muž už chce moje prsa zpět". Můj muž si neumí představit, který pitomec by tohle svojí ženě řekl. Prsa jsou tu pro dítě, mléko je tu pro dítě. Mléko je to nejlepší, co může dítě v prvních několika letech života dostat! Prsa nejsou "sexuální orgán", jak nám naše "vyspělá" evropská společnost úspěšně namlulvila.

Hodně párů si ani "neumí představit", nebo má problém se sexem, když dítě spí vedle nich v jedné posteli. Zvláštní, že staré civilizace a dodnes civilizace s vysokou porodností spí právě s dětmi v jednom prostoru. Ať už se jedná právě o Tibet nebo o jiné národy v Asii, Africe, Jižní Americe... V Evropě má každý svoji postel, dokonce vlastní pokoj, porodnost klesá a sex se stává pouze prostředek uspokojení fyzických potřeb. Možná je to i proto, že "učebnicí" sexu nám je tvrdé porno (které není skutečné), a opět nám různé "chytré" hlavy namluvily, že dítě s rodiči v posteli není bezpečné-správné-dobré-prospěšné-výchovné-.... Podle mého je méně škodlivé, když dvouleté dítě zahlédne vlastní rodiče v reálu, než v patnácti nějaké smyšlené akce v televizi.

Dítě opustí postel rodičů, až je na to připraveno. Fakt to ale není v pubertě, jak si myslí část české populace. Z doslechu od českých kamarádů to bývá nejpozději kolem 6-7 let dítěte, většinou ale častěji. Je zajímavé, že starší děti se mohou přitulit k plyšákovi (chabá náhražka matky) a starší lidé se rádi tulí v noci k sobě. Když má dospělý člověk zlý sen, moc rád se probudí v posteli vedl svého partnera. Proč ale odepíráme základní a nejnutnější pocit bezpečí a pocit tepla těm nejmenším, kteří to nejvíce potřebují?

A potom nastává neuvěřitelná situace, kdy dítě spí samo ve studené posteli v opuštěném pokoji, ALE, aby matka mohla v klidu spát, má dítě přístroj pro kontrolu teploty, srdeční činnosti, chůvičku na zvuky a další a další přístroje. Samozřejmě, firmy, které přístroje vyrábí jsou rády a v reklamách tvrdí nutnost koupě jejich výrobku! Jak šťastné a spokojené je dítě u matky! Matka je jedním velkým přístrojem na teplo, spokojené srdíčko, potřeby hladu, bezpečí a štěstí. Přístroj tohle fakt nezajistí ani za sto let!

  • V severním Tibetu mají styl spaní, který jednou chci mít doma. V místnosti, kde se spí, říkejme tomu ložnice, je celá polovina věnovaná posteli. Dřevené "pódium" odezdikezdi. Dřevený podklad 2x5 metrů s matracemi a peřinami, přes den pěkně složené na jedné hromadě. Nejvíc vychytané to mají v rodinách, kde vedle postele mají malinké ohniště a teplo vede pod postel! Taková ohromná pec potibetsku :) Na této posteli samozřejmě spí celá rodina. Otec, matka, děti okolo, dokonce i prarodiče!
Ke společnému spaní mne napadla scéna z filmu Himalaya, který sice o mateřství moc není, ale jedná se o krásný film s krásnými horami, hudbou a ukázkou tradičního života v Himaláji. Příběh mimojiné ukazuje konflikt různých generací...Asi 20 minut od konce je zde moment, kdy se v noci ve stanu všechno odehrálo za přítomnosti všech a bylo to naprosto přirozené.

Občas, když v noci chce syn prso 10x, 20x, 1 000 000x, tak se opravdu špatně vyspím. Tento problém zná hodně žen. Hledáme radu, jak na to, co s tím, jak to stáhnout na 1-2 kojení za noc.

Generace našich matek říká, dej mu kaši, dej ho do postýlky, nechoď k němu,... Tyranie. Která normální matka nechá vlastní dítě řvát? O metodách "vyřvání" jsem se doslechla až asi půl roku po porodu. Týrání. Společensky tolerované týrání. Nechápu matku, která to dělá, nechápu toho, kdo to vymyslel. Chápu, že naše společnost má problémy. My si ty problémy děláme tím, že už malinkému novorozenci nedáme nic! Bezpečí, teplo, lásku. Pro mne je láska v objetí, v teple, bezpečí. Jsou matky, pro které je láska, když jejich dítě hystericky řve a volá o pomoc svoji matku, která ho dala do mříží a odešla. Poslední dobou zvažuji hromadnou žalobu na matky, které nechají své děti účelně celou noc brečet, "aby se naučily spát samy". Při psaní těchto řádků začínám být trochu naštvaná, takže zde to utnu.

Matka, která má rozum, cit a dítě, by své dítě nenechala brečet! Matka udělá vše pro to, aby dítě přestalo břečet!

Něco jiného je řvaní v Kauflandu u regálu s čokoládou, ale to není přirozená situace, Kaufland jsme si postavili a čokoládu si vyrobili, naučili jsme své děti, že mají čokoládu rády, tak se pak nemůžeme divit.
Mluvím o volání o pomoc, hlavně v noci, kdykoliv dítě brečí v prvním, druhém roce života, matka musí zasáhnout!
Dítě je na matce existenčně závislé!

Jak jsem nedávno někde četla, člověk není evolučně vybavený k tomu, aby přežil bez matky!
Naše "vyspělá" společnost se nám snaží namluvit, že jsme. Naprostá blbost, které bohužel většina společnosti věří. Když žirafa "vypadne" z matky, musí se během několika minut naučit chodit, jinak nepřežije. Lidské mládě neumí chodit rok. Neumí si obstarat potravu nejméně tři roky. Člověk je existenčně závislý na pomoci matky a jiných lidí a přesto dnes hodně lidí miminko pár dní po narození strčí do postýlky v opuštěném pokoji, dá mu do pusy kus plastu (tzv. dudlík) a odejde na 12 hodin.

Moje tibetská babička tohle neví. Kdyby slyšel první desetinu toho, co někteří rodiče dětem dělají, určitě by nevěřila. Často nevěří, když jí říkáme kusé informace, které ani zdaleka nejsou tak morbidní, jako toto.

Zpátky k tomu, že miminko chce v noci často kojit a české, evropské ženy neví, co s tím. Jednoduchá odpověď. Dát prso. Ano, 1 000 000x za noc. Matka může spát během dne s dítětem, tatínek nebo babička nebo kamarádka může pomoct s úklidem. Proč pro nás v Evropě jsou důležitější srovnané hračky a umyté nádobí, než šťastné dítě? Máme myčku, pračku, vysavač, máme plynové topení, elektrický sporák a plastové plenky. Matka v Česku vlastně nemusí dělat vůbec nic! A přesto si stěžuje! Jak je unavená a nestíhá uklízet. Takže logicky, chci, aby dítě v noci dalo pokoj, protože já se chci vyspat.
Tibetské matky nemají topení, vařič, pračku, myčku, mají velké hospodářství, kopu dětí a v noci jim nevadí miliokrát dát lásku svému dítěti.

Dvojčata naše babička nezná, takže neví, jak řešit případné problémy.

Kojení dalších dětí je normální. Zajímavé je, že babička a lidé v okolí mají věti většinou po dvou a více letech. I když má rodina sedm, osm dětí, rozdíl mezi jednotlivými dětmi není snad nikdy méně, než 2 roky. Proto zde není ani problém s kojením dvou zároveň.

Něco jako odstavení v Tibetu neznají. Tedy aspoň babička před deseti lety. Dnes se podobné věci začínají objevovat, samozřejmě díky "moderním" metodám informování mladých matek ve městech...
Dítě se samo odstaví, až je na to připraveno. Nejdříve po druhém roce života. Jídlo je dítěti nabízeno od asi půl roku života, co si vezme, to si vezme. Co sní, to sní. Židličky tu nemají. Neznají, nepotřebují. Některé dítě přestane pít od matky kolem druhého roku, některé chce ještě ve čtyřech.
I když dítě přes den přestane pít, může ještě dlouho chtít prso v noci. Není potřeba se nad tím pozastavovat.

  • Telefonát manžela s babičkou minulý týden:
  • M: Mám dotaz, jak je to s ukončením kojení?
  • B: Cože? O tomhle ještě vůbec nemůže být řeč! (dítěti je 15 měsíců)
  • M: My nechceme nic takovýho dělat, jen nás zajímá taková věc. Jedna kamarádka říkala, že její dítě ve dvou letech ještě v noci pořád chce prso. A hodně, 20x 1 000 000x za noc. Náš kluk taky občas tak. Je to normální?
  • B: To je normální. Přes den pije už velký dítě málo, nebo vůbec, ale v noci ještě bude chtít.
  • M: Ok.
  • B: Ale vy ještě nepřestávejte! Ještě je brzy!
  • M: Ok. A ještě otázka. Když se třeba narodí druhý dítě, jak se to udělá s kojením?
  • B: Některý matky se rozhodnou přestat kojit to starší, některý kojí dál obě. Když některá matka chce přestat kojit to starší, tak si namaže prso něčím hnusným, aby to dítě odradila. Třeba medem....

Ha! Vzpomínka na české babičky ala, namoč mu ten dudlík v medu :D :D
My dudlík nemáme, ale dalo nám práci ubránit synovu pusu od žužlání plastu u českých babiček...

Dudlíky v Tibetu neznají. Podle mého je dudlík jen vynález naší "vyspělé" společnosti, aby dítě mohlo cucat kus plastu a matka mohla jít zpátky do práce. Případně si mohla doma zapnout tu pračku, myčku a televizi a měla pokoj. Možná by se mohla v tuto chvíli zamyslet, proč to dítě má, když se mu nechce věnovat...

Lahvičky v Tibetu dnes mají, ale používají je na čaj nebo kravské/ovčí mléko v pozdějším věku.

Kaše v Tibetu neznají. My je doma také nevaříme a nemyslím si, že synovi odepíráme smysl života. Pokud bude chtít, může jíst kaše celý život. Nyní jí to, co chce a kolik chce.

Matka o sebe pečuje při kojení normálně. Jí hodně masa, tučného, hodně pije, pije také kravské mléko, jí vejce...

Další postřehy snad příště, až zase budu mít na co se ptát :)

Tento blog je provázaný s FB stránkou Matka v Tibetu. Otázky, které byste se rády zeptaly tibetské babičky jsou vítány a budou zodpovězeny v co nejkratší době.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliška Eliška | E-mail | Web | 3. února 2017 v 12:51 | Reagovat

Fascinující, úžasné, báječné, smysluplné.
Pište dál!!

2 matkavtibetu matkavtibetu | 5. února 2017 v 14:32 | Reagovat

Děkuji, děkuji, děkuji! Nejlepší první komentář, který mi dodává síly! A když už jsem na té "dovolené", určitě se brzy najdu čas na další sepsání pátého přes devátého...

3 Gabina Gabina | 5. února 2017 v 21:53 | Reagovat

Úžasné, jak je vše přirozené a jednoduché. Zajímalo by mne, jak řeší psychomotorický vývoj - pasení koníků atd.?

4 matkavtibetu matkavtibetu | 18. února 2017 v 0:11 | Reagovat

[3]: Tradičně se moc neřeší, dítě nejdřív leží a nosí se, později leží a nosí se na zádech. Moderní matky k tomu od asi 4 měsíců přidávají pasivní posazování a od 9. měsíců plastová čínská chodítka. Moje dobře míněné rady nebývají u nás na vsi vyslyšeny. Ještě jednou se přeptám na tradiční postupy, ale nemyslím si, že zjistím něco převratného.

5 Camila Rodela Camila Rodela | E-mail | 15. září 2017 v 20:42 | Reagovat

Jak mám svého manžela zpátky
Byl jsem zraněn a srdce zlomené, když se před mým manželstvím před sedmi měsíci objevil velmi velký problém, mezi mnou a mým manželem. tak hrozné, že vzal případ k rozvodu. řekl, že nikdy nechtěl zůstat se mnou znovu a že už mě nemiluje. Takže vycucoval z domu a udělal mě a mé děti procházet silnou bolestí. Snažil jsem se všem možným prostředkům, abych ho vzal zpátky, po tom hodně prosil, ale to všechno neuskutečnil. Potvrdil, že se rozhodl a nikdy mě nechtěl vidět znovu. Jednoho večera, když jsem se vrátil z práce, potkal jsem svého starého přítele, který se zeptal svého manžela. Tak jsem mu vysvětlil všechny věci, a tak mi řekl, že jediný způsob, jak mám svého manžela vrátit, je navštívit kouzelník, protože pro něj opravdu pracoval. Takže jsem nikdy nevěřil kouzlu, ale neměl jsem jinou možnost, než abych následoval jeho radu. Pak mi dal e-mailovou adresu kouzelníka, kterého navštívil. ogagakunta@gmail.com. Takže následujícího rána jsem poslal e-mail na adresu, kterou mi dal, a kouzelník mě ujistil, že budu druhý den vrátit mého manžela. Co úžasné prohlášení !! Nikdy jsem nevěřil, takže mluvil se mnou a řekl mi všechno, co potřebuji udělat. Pak příštího rána, tak překvapivě, můj manžel, který mě nezavolal za posledních 7 měsíců, mi dal výzvu, aby mi informoval, že se vrací. Tak úžasný!! Tak se vrátil tentýž den, s velkou láskou a radostí, a omluvil se za svou chybu a za bolest, kterou způsobil mně a mým dětem. Od té doby byl náš vztah nyní silnější než jak to bylo předtím, pomocí kouzelníka. Takže já vám poradím tam, pokud máte nějaký problém kontakt ogagakunta, dávám vám 100% záruku, že vám pomůže .. Pošlete mu e-mail na adresu: ogagakunta@gmail.com nebo zavolejte a co ho napište na +2348069032895

6 Yak Yak | E-mail | 9. května 2018 v 14:43 | Reagovat

S tím nenechávat dítě opuštěné v noci a nenechávat vybrečet mi to instinktivně dávalo vždy smysl. A když vidím maminky, jak nereagují na úpěnlivý pláč dítěte, je mi taky na první pohled do pláče. Ale evidentně to zase nejde do nekonečna, aby máma přiskakovala a udělala vše po vůli při každém zabrečení i v pozdějším věku, kdy to pak jako děti začneme zneužívat.
(V té souvislosti mě před velké otazníky postavila kdysi zmínka o tom, že údajně u jednoho severoamerického kmene věšeli nosítka s dítětem na strom na okraj tábora, když řvaly, a přišly pro ně, až když přestaly. Dospělí v tom kmeni prý nikdy na sebe nebývali verbálně agresivní a nátlakoví. To bylo v daném kontextu dáno do kontrastu s tradicí např. Romů, kde bývali k děcku velmi pozorní, na každé zařvání utěšovali, ale zase mezi dospělými zůstává pak zvyk věci si mezi sebou "vyřvat".)
Takže třeba zajímavé téma na diskusi s babičkou a sousedkami i manželem by bylo: "Kdy NEreagovat na řvaní". (Jednak ve smyslu situačním - jak rozlišit tu "čokoládu" od "hladu", jednak časovém: Od jakého věku "nerozmazlovat")

7 matkavtibetu matkavtibetu | 9. května 2018 v 15:28 | Reagovat

[6]: Podle mého skromného úsudku se na řvaní NEmá NEreagovat nikdy. Ovšem něco jiného je "ano, ano hned to bude" a něco jiného je "co se stalo, pojď nějak to vyřešíme".

Nechce se mi věřit, že by nějaká tradiční kultura nechala své děti řvát a navíc na kraji vesnice! Vždyť by přišli predátoři a děti sežrali! Křik mláďat je právě k tomu, aby upoutal pozornost matky, která se o mládě stará a má naplnit jeho základní potřeby.
Mluvím o základních potřebách. Člověk je jako zvíře naprosto neschopný a bez pomoci matky či jiného dospělého by v prvních letech života umřel a v dalších letech života by živořil.
Lidi prostě POTŘEBUJÍ křičet, aby dali světu a matce vědět, že mají hlad, chtějí čůrat nebo cítit bezpečí.
Mluvím pouze o základních potřebách, které BOHUŽEL v dnešní společnosti (evropské) utěšovány nejsou. Kdyby tyto děti řvaly na kraji vesnice v šátku, tak jsou do pár minut zákuskem po večeři pro nějakého lva.

Nikdy jsem si nemyslela a netvrdila, že když si pětileté dítě zařve, tak dospělý má skákat jak panák. Článek mluví o miminkách, novorozencích, a o dětech, které si samy ještě neumí namazat chleba s máslem, otevřít jogurt nebo uvařit kaši. A i to se samozřejmě obejde bez řvaní. Když mluvím o pláči, mluvím o miminkách, které chtějí nakojit, přebalit a utěšit. To jsou základní potřeby.

V Tibetu děti neřvou. Miminka jsou s rodiči (tradičně) a mají mléko, sucho a bezpečí, kdykoli potřebují. To mi přijde jako základ vyrovnané společnosti, kterou mám možnost pozorovat. Netvrdím, že to mají všechny vesnice, a dnes především města, stejně. Ale i v ČR vidím, že v rodinách, kde se děti rodí doma, mají v prvních letech uspokojeny základní potřeby a v dalších letech respektující přístup, vyrůstají v sebevědomé, nesobecké, vyrovnané bytosti. Což se třeba o většinové společnosti říct nedá. Můj osobní názor, který se možná neshoduje s jiným.

V Tibetu nemají čokolády a sladkosti. Děti, které si ještě neumí sehnat a připravit jídlo samy, jí, co dostanou. Když nechcou, musí si jít ukrást jabka. Ještě minulá generace dětí byla velmi skromná, laskavá, sdílící a chápavá. Bohužel toto se mění a dnešní děti bohužel vyrůstají ještě hůř, než některé evropské.

8 Yak Yak | E-mail | 10. května 2018 v 17:35 | Reagovat

[7]: v čem hůř?

9 matkavtibetu matkavtibetu | 12. května 2018 v 0:55 | Reagovat

třeba v neomezeném přístupu k náhražkám jídla, které jsou samozřejmě mnohem horší, než naše tatranky. třeba v tom, že v každém obchodě jsou dnes k dostání plastová čínská chodítka nebo visítka, ale už není k dostání informace, jak to ničí lidské tělo. třeba v tom, jaký "učí" starší generace malé děti mít vztah k penězům atd atd. dalo by se povídat. Tento blog je ale o tradičním přístupu, který my ztratili před sto lety a v Tibetu ztrácí poslední generaci

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama