Stručně o těhotenství a narození

18. února 2017 v 0:09 |  Seznam článků
Ohledně těhotenství toho v Tibetu moc zajímavého není.
Prvních pár týdnů to žena většinou ani neví, dalších pár týdnů to ví jen manžel, rodina a pár kamarádek. Až třeba od poloviny těhotenství, kdy je to viditelné, se novinu dozvídá celá vesnice. Aktivně o tom ale nikdo moc nemluví, mluvit o nenarozeném dítěti by mohlo přinést smůlu.

Nikdo samozřejmě nemá potřebu hned jezdit po doktorech a na řadu zbytečných vyšetření.
Jak říká naše babička, když je ženě dobře, znamená to, že je vše v pořádku.
Nemůžu než souhlasit, ale souhlasím pouze s tibetskými ženami na tibetském venkově. A ženami z jiných částí světa, které jsou zvyklé na náročnější životní podmínky a fyzickou práci. Tyhle ženy mají podle mého tělo v pořádku, nezničené hormonální antikoncepcí, dvaceti lety sezením ve škole a deseti lety sezením v kanclu. Nechci generalizovat a škatulkovat, ale snad mi rozumíte.

Naše babičky taky říkávají, jo to se tenkrát rodilo i na poli. A v mnoha kulturách, včetně Tibetu, se dodnes na poli rodí. A v pohodě :) Dítě zdravé, matka zdravá. Ale to už jsem přeskočila těch 9 měsíců....

Jak jsem řekla, v těhotenství není co řešit, když nejsou problémy, tak se žije dál. Žena pracuje dokud může. Přibližně polovinu těhotenství dělá většinu běžných prací. Později začne dělat náročnější práce a kolem 8. měsíce na ni začne rodina brát natolik ohled, že je sproštěna drtivé většiny fyzické práce. Přesto nemůže jen tak sedět s nohama na stole, pořád zatápí v kamnech, zametá, pere prádlo, vaří, bere dobytek na pastvu a další snažší práce. Když má starší děti, stále o ně pečuje, i když jak je asi jasné, v Tibetu a podobných kulturách, dodones lidé žijí spolu v komunitě, takže jsou ženy často pohromadě a děti si hrají spolu.

V těhotenství se doporučuje hodně jíst maso a hlavně "tlusté", ať je žena silná.

Celá doba těhotenství trvá 10 měsíců, respektive rodí se v desátém měsíci. Když se dítě narodí dřív, tak se narodí dřív, když pořád "nejde", tak holt přijde dýl. Nevypaří se.
Snažím se narážet na české/evropské/moderní šílenství kolem počítání každé minuty, každého dne, kdy, v kolik hodin, tak už, a jakmile je 40+1, ženy se snad bojí, že to z nich nevyleze, lékaři hned chtějí vyvolávat, nebo snad i řezat, atd....

V Tibetu a dalších kulturách dodnes naštěstí ví, že dítě se narodí, až je ten správný čas! O pár dní dříve či později. Ještě se nestalo, aby v břiše zůstalo.


Když se narodí hodně brzy, tak buď umře, nebo ne. Většinou děti přežívají, když se narodí kolem 8. měsíce. V Tibetu nemají pece, takže nemohou děti "dopéct", jako se to dělalo dřív u nás. Děti se dávaly do pece, kde bylo teplo, aby se "dopekly". V Tibetu jsou mimina u matky. Matka po porodu brzy začíná "fungovat" v domácnosti, ale první měsíc je takový jakýsi posvátný a nepřijímají se návštěvy.
Málokdy se děti rodí dříve než v 8. měsíci a pokud ano, je to z nějakého důvodu. Většinou proto, že matka je moc slabá a nemůže dítě donosit.

Naše babička slyšela za svůj život pouze o jednom úmrtí mimina a to proto, že to byla dvojčata, cože není v Tibetu obvyklé. Asi proto, že většinou umřou při porodu, před nebo brzy po něm.
Jinak za celý svůj život naše 60 letá babička neslyšela z naší a několika okolních vesnic o úmrtí dítěte ani matky.

V Tibetu mají ženy tuhý kořínek a mimina musí taky, příroda už za ty generace dala přežít asi jen těm silnějším, takže ani já, která pravidelně sleduji tibetské sociální sítě, téměř nezavadím o zprávu, že by při porodu někdo zemřel.

Na druhou stranu jsem zase slyšela, že v Africe z deseti matek a 20 dětí 5 matek a 10 dětí zemře. Je otázkou proč, možná v tom hraje roli hygiena, hmyz, který šíří nemoci, voda,...?
V Tibetu je hodně drsné podnebí, přežívá zde málo hmyzu a v podstatě žádné nemoci. Nejsou tu plísně, vlhkost, infekcím a nemocím se tu asi nedaří. Lidé jsou silní díky fyzické práci a proto asi matky rodící na polích přežívají. :D
Mimojiné za posledních 15-20 let se poměrně zlepšila hygiena v zemědělských domácnostech. Nomádi, kočovníci žijící ve stanech, žijí pořád po starém, leč mají kopu zdravých dětí.

Při porodu asistuje matka rodičky, tety, kamarádky, většinou 3-4 ženy. Pouze ženy. Otec a další muži mají vstup zakázaný a starší děti si hrají venku, nebo v noci spí. Až celá akce skončí, může přijít otec a ustřihnout pupeční šňůru, chlapáckých pět sekund slávy...

Placenta se hodí sežrat psům.
První dny pomáhají ženě s chozením na záchod a se všim, mimino je s matkou v postely.
V tibetských domech se netopí a v zimě je v domě přes den kolem nuly, v noci může být i mínus dvacet. V domech ale často není možnost topení, takže si lidé musí vystačit s přikrývkami.

Jak jsem psala minule, v severním Tibetu mají jakési letiště odezdikezdi, kde může být z jedné strany i malé ohniště. To "u nás" na jihu bohužel nemáme.

Největší překvapení mojí tchyně bylo, když zjistila, že u narození našeho syna nebyla moje matka. Nevím,kolik českých žen má natolik dobré vztahy se svojí matkou, aby ji chtěly mít u svého porodu... V Tibetu je to normální.

Jméno se dítěti vybírá až několik měsíců, nebo i let, po narození. Do té doby, než má oficiálně jméno, se na kluky volá "kluku" na holky "holka". Rodiče můžou dát dítěti různé přezdívky nebo dětská jména. Stává se, že se takové jméno natolik ujme, že se později napíše i do úředních záznamů. Jak tohle může dopadnout se můžete zeptat dospělých, kteří se jmenují Psí hovínko a podobně.
Oficiálně má dítě jméno dáno osudem a až rodiče chtějí jméno vědět, jdou do kláštera, najdou vyššího učitele a řeknou mu čas a místo narození. Mnich v učených knihách vyčte postavení hvězd a spoustu dalších věcí a dá dítěti jméno, které mu náleží. Je tedy jasné, že nezáleží na tom, kdy rodiče jdou do kláštera. Některé děti dostávají jméno i ve třech letech.

Jméno je samozřejmě důležité, ale datum narození nikoli. Ještě před 10 lety se v Tibetu neslavily narozeniny. Dnes slaví narozeniny jen malé děti. Lidé, kterým dnes táhne na třicet často neví své datum narození, nemluvě o starších generacích. V Tibetu na narození ale nezáleží. Důležité jsou dny duše a den smrti, ty jsou podle dní v týdnu, takže se každý týden opakují.

Můj muž například neví den, měsíc ani rok svého narození, ale ví, že se narodil v úterý. Od toho se odvíjí, že den jeho smrti bude v pátek. Občas mi v pátek říká, že dnes možná zemře. Každý dospělý v Tibetu musí mít samozřejmě občanku, starší lidé mají ale napsané data narození jak se to zrovna tomu úředníkovi chtělo napsat a až děti narozené kolem přelomu tisíciletí si mohou být jisté datem v úředních záznamech. V Tibetu ale kromě "našeho" kalendáře mají tibetský kalendář, který je velmi důležitý pro horoskopy. Dnes hodně lidí, když mluví o práci nebo o "obyčejných" věcech, používají obyčejný kalendář, když ale mluví o náboženských záležitostech, zemědělském roce či horoskopu, používají data tibetského kalendáře. Letos, v roce 2017, je například tibetský Nový rok 26. února.

Já jsem byla během svého prvního těhotenství v Tibetu asi do konce 6. měsíce. Díky tomu, že naše těla nejsou stavěna na život ve výšce kolem 4000 metrů nad mořem, neměla jsem v plánu zůstat na porod a ani to neplánuji u dětí dalších. Dobrá známá, tibetská lékařka, mi doporučila nezůstávat v Tibetu ani během těhotenství a pokud chci v Tibetu rodit, tak ve výšce maximálně kolem 2000 metrů. Takových míst je tam ale málo :)

Natržení?
Viděla jsem loni porod krávy. Zrovna pršelo. Po akci vzala naše babička kus másla a potřela jím krávě zadek. Prý na poranění, asi jako my si na odřené koleno patláme sádlo. Moje komunikační schopnosti nedosahují na to, abych se mohla bavit o detailech při porodu, ale zdá se, že máslo se používá i na pomoc hojení při porodních poranění u žen.

Mimino se po porodu nemyje, nemyje se několik dní. V Tibetu se moc nemyjí ani dospělí :) Mimina se myjí asi po týdnu a potom přibližně každý týden, v zimě méně (jak jsem zmínila, v zimě je v domě kolem nuly, ale v Tibetu svítí v zimě slunce v podstatě denně, a na slunci je teplo, takže i v zimě přes den na sluníčku, v závětří, je příjemně a je možné se v lavoru na dvorku opláchnout, jak se to u nás dělá).

Mimina se v dnešním světě chytrých telefonů nefotí. Staří Tibeťané věří, že foťák krade duši a přestože mládež má selfíček plné zdi, malá mimina se stále naštěstí nefotí. První fotky se objevují po asi 2 týdnech života a není jich moc. (Ta pravá mánie nastává kolem roku, kdy začínají děti chodit.)

Dnes samozřejmě existuje možnost rodit v nemocnici. Tuto možnost volí většinou jen ženy ve městech a často na rozkaz úřadů. V nemocnicích hrozí nechtěné zákroky, bezdůvodná sekce a oddělené dítěte a matky.

Moc detailně o porodu v Tibetu nevím, protože jsem to nezažila a ani nechci zažít, v budoucnu se k tomuto tématu vrátím, pokud bude co psát.

Tento blog je provázaný s FB stránkou Matka v Tibetu. Otázky, které byste se rády zeptaly tibetské babičky jsou vítány a budou zodpovězeny v co nejkratší době.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Yak Yak | 9. května 2018 v 14:03 | Reagovat

Skvělej text!
(ač nemám vagínu, mám hlavu, která nahlíží na věci tak, že to, co tu čtu, mi to potvrzuje)

Těch 10 měsíců je jistě myšleno tradičních lunárních (čili 10x28 dní)

2 matkavtibetu matkavtibetu | 9. května 2018 v 15:17 | Reagovat

Ano, lunárních. Ale zároveň nikdo neplaší, kdyby 9 nebo 11.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama