Pro děti jsou HRAČKY

12. dubna 2017 v 22:22 |  Seznam článků
Dnes jsem po nějaké době vyrazila do velkoměsta. Do Prahy.
Se synem.
Syn je ve věku objevování světa. Toho našeho, "dospěláckého".

Ano, svět se očividně dělí na svět dospělých a svět dětí. Dva různé světy.
Dva různé světy?

Samozřejmě!

Syn všechno objevuje! Nikomu neubližuje, nic neničí, vše mu vysvětluji a chytám padající hrnky....

"Prosimvás, ať na to nešahá, to není hračka"
"Tohle není žádná hračka"
"To není na hraní"!!!

HRAČKY!
To jsou jediné věci, které na tomto DOSPĚLÁCKÉM světě mohou děti uchopit a objevovat!
Pro děti jsou POUZE hračky!

A kdy že je ta magická hranice, kdy se z dětí stávají dospělí a mají to úžasné právo sahat na dospělácké věci?
V 12? 15? 18? 26?

Ano, dětem občas něco upadne, případně děti upadnou s něčím a to něco se rozbije...pro dospěláka konec světa.
Materiálního. Protože VĚCI jsou posvátné, přestože jich čínské továrny chrlí miliony denně.

Ano, očividně sahání na železnou mísu je neuvěřitelně nebezpečné, ohrožuje všechny a všechno okolo a hlavně, NENÍ TO HRAČKA!

Co je hračka?

Hračka = plastová blbost z Číny?

Jak dlouhá je historie hraček?

Historie panenek a káč je nám všem známá, různí hadroví maňásci, dřevená kolečka, ano. Souhlasím se zjednodušením, se zmenšeninou pro radost. Ale kam jsme se to dostali?

Oddělme reálné věci ze světa DOSPĚLÝCH od plastových méněcenných pitomostí ze světa dětského!

(takový výlev po výletu do Prahy....)

Musím ještě doplnit, že toto se samozřejmě netýká jednoho města, jednoho podniku (restaurace pro dospěláky), ...i moje rodina neustále napomíná našeho syna, že (např.) pokličky, vařejky, noviny, ovladač, prádelní koš,...... nejsou na hraní, ať mu dám na hraní HRAČKY!!

Jde tedy o celkový postoj naší společnosti, kdy se snažíme oddělit děti a dospělé. Vytváříme umělý dětský svět, který má fungovat nezávisle na tom dospěláckém a až děti "vyrostou", budou mít možnost přístupu do toho "dospěláckého" světa.

Jenže, nebude potom pozdě? Učit se vařit ve 20? Poprvé štípat dříví v 25? Učit se stavět dům ve 30? (Kdoví jestli, dnes se dá jídlo i dřevo objednat a dům koupit postavený),....
Děláme si to sami.

A něco k Tibetu :)

V Tibetu nemívali hračky ještě před 15 lety.


Tibet v 21.století. Hromada plastových pitomostí z Číny a "nejvtipnější" na tom je, že většinu těchto věcí malí (ANI VELCÍ) Tibeťani vůbec neznají...

Klacky, provazy, dobytek. Hra bylo učení se, příprava na celý život. Dětství a dospělost se tolik nerozlišovala.
Děti od věku 4-5 let začaly pomáhat s drobnými pracemi, kolem patnácti už dívky uměly (a na vesnicích dodnes umí) zastat domácnost a kluk se dokáže postarat o chlapskou část živobytí.
Chodí se sbírat topivo, chodí s dobytkem na pastvu, chodí s dospěláky na kamení, na pole, do hor pro byliny...

(Mimojiné neexistuje magická smyšlená hranice 18 let pro pití alkoholu, kterou podle mých skromných zkušeností drtivá většina českých mladistvých považuje spíš za hec, než zákaz.)

Caparti s nudlí u nosu chytají a jezdí na oslech, ovcích, kozách, kravách a koních. Nebo najdou provaz či kus drátu, připraví smyčku a číhají na zajíce. Nebo si sami vyrobí luk nebo prak a střílí po ptácích.

Když nějakou tu drobotinu opravdu chytí nebo střelí, rozdělají oheň a kořist si upečou. Děti kolem 10 let mají kudlu, jednoduše proto, že ji k životu potřebují. Na řezání provazu, masa, osekávání klacku, na řezání,...

Ani my (před 100 lety), ani Tibeťani (před 15 lety) neměli a NEPOTŘEBOVALI plastové NÁHRAŽKY REALITY. Vyrůstalo se v reálném světě. Ve světě LIDÍ, ne ve světech dětí a dospělých...

_____________
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Radka Radka | 5. září 2017 v 11:01 | Reagovat

Dobrý den, tohle je opravdu pěkný blog a tento článek mne hodně zaujal, protože zrovna minulý týden jsme byli na dovolené v Českém ráji a tam prodával pán ve stánku takové ty různé cetky na krk, syn se toho sotva dotkunul a chlap na něj tak huknul, že se malý rozplakal a čtvrt hodiny jsem ho nemohla utišit! Podotýkkám, že nejsem žádná uskostlivá maminka,ale tohle mě nakrklo, vždyť s tím nic nedělal...A teď k hračkám z číny, bohužel dnes je zčíny téměˇř všechno, ale když už musím koupit něco platového tak kupuji na hračky-4kids výrobky od německé firmy smoby!

2 matkavtibetu matkavtibetu | 5. září 2017 v 20:32 | Reagovat

[1]: Dobrý den, díky za komentář. My si dáváme na věci, které kupujeme pozor. 99% věcí z poslední doby není z ČLR, jsou samozřejmě věci, které očividně jinde nevyrábí. Ale hračky pořád ano, daří se mi objevovat víc a víc hraček českých! Nejen dřevěné, ale dokonce i plastové a spoustu jiných, které už jsem ani nedoufala, že najdu. Nacházím i jiné věci, například dnes jsem koupila českou rychlovarnou konvici a český plastový lavor :) Svět ještě není ztracen :) Mějte se :)

3 Yak Yak | E-mail | 9. května 2018 v 15:11 | Reagovat

Mimochodem, na okraj k nekupování "made in PRC": Pochybuji, že např. rychlovarka, která je "made in CZ", je opravdu (od počátku) vyrobena v Česku. (Možná smontovaná) I třeba slavné české "outdoorové" firmy vyrábějící oděvy na treky a kemping mají část výrobního procesu v Číně či jinde, kde lze z lidí vymačkávat práci lacino. Tomu asi nelze uniknout, prostě nákup (nové věci) vždy znamená podporu toho, co podporovat nechcem.
Tak holt se aspoň můžem radovat z každého nenakoupení (když jsme věc dokázali opravit, sehnali ji z druhé ruky nebo našli v popelnici)

4 Yak Yak | E-mail | 9. května 2018 v 15:30 | Reagovat

Moc moc mě těší, že tohle někdo píše.

Že jednak nepotřebujem hračky. A hlavně, že je úplně normální trávit dětský čas podílením se na dospěláckých činnostech.
Za uplynulých 20 let jsem viděl mnoho rodin a společností, kde děti pasou, vaří, pomáhají na poli, atd, atd a evidentně netrpí, právě naopak - necítí se odstrčeny, jsou součástí všeho, baví je žít, zdá se i že se děti a dospělí víc chápou a respektují navzájem. V neposlední řadě to má i ten efekt, že se dospělí neděsí z toho mít děti (neboť to neznamená jen stát se něčím otrokem na 26 let, ale spíš někomu pomáhat, kdo později bude zase naopak nápomocen). A troufám si odhadovat, že v takových kulturách je i pro velké "děti" život méně naplněný nudou, než pro civilizovaného teenagera.
  V té souvislosti je strašně smutné, že se zcela správný odpor proti zneužívání dětí v továrnách a polootrockých podmínkách na plantážích v civilizovaném diskursu rozšířil na obecný odpor proti "dětské práci", což je úplná hovadina. (Nemluvě o tom, že když i v těch horších situacích, kdy malý kluk musí pomáhat živit rodinu nějakou náročnou prací či obchodem např. v Indických ulicích, to není nic radostného, nicméně připravit ho o tu možnost - v rámci jeho "ochrany" - je jen ještě větší zlo)
  Prostě to, že se děti od malička, úměrně svému věku a schopnostem, přirozeně zapojují do "práce" (tedy normální každodenní aktivity) své zemědělské, pastevecké či lovecké rodiny  je ten nejpřirozenější způsob vyrůstání a výchovy.
   (Kéž bych tak vyrostl sám - aspoň bych něco uměl; a aspoň bych věděl, jak pracovat aniž by to vedlo k vyhoření)
   Jenže my už jsme naučení, že dítě si má nejprv jen "hrát" (nejlépe v dětském pokoji), pak převážnou většinu času se disciplinovat ve vězení zvaném škola a pak už člověk musí vyrábět peníze, aby svému dítěti "umožnil" totéž .... a asi už to není jak vrátit. Kéž bychom aspoň dokázali nevysílat mylný signál těm lidem, kteří tak nečiní, že jejich děti o něco přicházejí, a tudíž mají jít v našich šlépějích.

Měl jsem hromady hraček, ale nejmilejší vzpomínka je na ty domečky a panáčky, co si člověk stavěl v lese z klacíků, kůry a šišek

5 matkavtibetu matkavtibetu | 9. května 2018 v 15:33 | Reagovat

[3]: Ano, vím, drtivá většina součástek přístrojů samozřejmě nepochází ze stejné továrny jako smontovaný výrobek a cedulka na krabici. Ale s největšími problémy se setkávám právě u elektroniky (na kterou už jsme prostě zvyklí a občas potřebuje obměnit).

Radši si ale koupím výrobek z nějaké Bangladéše (i když tam pracovní podmínky musí být také příšerné), protože mám pocit, že tam se vyrobí i ty materiály a pak i smontuje. Chápu firmy, že nakoupí levné součástky a materiál, převezou do "vyspělé" země, dají cedulku -vyrobeno zde- a zabalí do krabice. Je to náročné. Ale elektroniku kupuje člověk jednou za 10 let (teda my), a ostatní drtivá většina věcí se dá koupit místní nebo vyrobit, opravit,....
Stačí chtít :D

6 matkavtibetu matkavtibetu | 9. května 2018 v 15:37 | Reagovat

[4]: k hračkám a hraní vs "práce", hezky jste to napsal. Taky bych chtěla vyrůstat ve větším pracovním zapojení, ale na druhou stranu to člověk nemůže nikomu vyčítat. Všichni rodiče chtějí pro své děti udělat to nejlepší a bohužel občas ty děti na to mají zpětně úplně jiný názor než tenkrát ty rodiče. Naši rodiče vyrůstali ve skromných podmínkách a proto nám chtěli dopřát právě to hraní, volnost a potom to "správné vzdělání", abysme nemuseli makat rukama, jen sedět na zadku a klikat do počítačů. Kolik mladých rodin dnes kupuje opuštěné statky, staví domky v lesích a vrací se z měst na vesnice.....

7 Yak Yak | E-mail | 10. května 2018 v 17:32 | Reagovat

[6]: zcela souhlasím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama