Musí sedět!

27. června 2017 v 23:07 |  Seznam článků
České děti musí sedět.

V mnoha situacích, ale hlavě při jídle.

Ano, říká se, že při jídle by se mělo sedět, o tom žádná....

Ale proč nutíme děti v mnoha situacích sedět?

V ČR je nám často vyčítáno, že naše dítě nesedí při jídle. Že nedojí, ne odchází od stolu dřív, že jí rukama, šoupe jídlo ven z talíře a další a další.

Předpokládám, že všechny děti dělají to samé, nemusím tedy ve výčtu pokračovat.

Otázka je proč ne?

Protože se to tak nedělá! Přeci!
Někdo někdy v Evropě, ve vyspělé společnosti, si řekl, že u jídla se musí sedět, dokud se nedojí, dokud nedojí všichni, jí se příborem,....


V Tibetu a dalších mnoha a mnoha kulturách se nesedí na židli, nesedí se u stolu, nejí se příborem, každý přichází a odchází, kdy se mu zachce. jí se čím se chce....
Jde především o to, se najíst a jídlo si užít po svém. Ne ve strnulém posedu a krkolomně se snažit nabrat rýži s omáčkou na vidličku...

Souhlasím s tím, že v určité společnosti, jakože společenské vrstvě či společenské události, se musí dodržovat určitá pravidla. Vždyť právě tento druh společnosti ta pravidla vymyslel!!!

Ale proč nutíme roční nebo dvouleté nebo i tříleté dítě, aby následovalo vykonstruovaná pravidla, která mnohdy porušují i dospělí?

Jdeme svým dětem opravdu ukázkovým příkladem?

V Tibetu se ví, kdy přibližně jídlo bude. Třeba kolem osmé. Večer se celá rodina přirozeně sejde doma.
Většinou nejstarší žena v domě, ale můžou i jiné ženy, připraví něco k jídlu.
Hrnec s jídlem se postaví na stůl, ale klidně i na zem.
Rodina si sedne na gauče, židličky, v létě sedáváme na zemi na dvoře. Kdo nechce sedět se skupinou, nemusí.

Jídlo dává do misek a rozdává vždy kuchař.
Moderní druhy čínských jídel se dají doprostřed stolu, či na zem a rodina si sedne okolo. Čínská jídla se ujídají po troškách, vždy hůlkami z prostředních talířů do vlastní misky a teprve potom do pusy. Tibetská jídla jsou většinou polévky, kaše a jiné tekuté typy jídel. Nebo maso, brambory, jednoduché vařené cokoli.

A pak se jí. Každý si zvolí, zda chce lžíci, či jídelní hůlky. Když je vařené maso, mají u sebe všichni ostrý nůž, kterým ukrajují a jí se rukama. Brambory se také jí rukama.

Kdo chce přidat, řekne si opět kuchaři o další porci. Kdo chce odejít, odejde, kdo nedojí, dá zbytky do kýble kravám. Maso psovi a kosti do koše.

Lidé často zůstávají na jídlo u kamarádů, známých a příbuzných, nebo v dnešní době i v restauraci. Vesničané nechodí do práce, jsou doma většinu roku. Jen občas jedou do měst do klášterů nebo prodat třeba brambory po sklizni. Vaří se denně. K snídaní bývá zbytek od večeře, což je většinou nudlová polévko-kaše.

Ale není to pravidlo, každý může i k snídani, obědu či večeři jíst, co chce.

No a dokonce, tradiční a "základní" tibetské jídlo je rukou hnětená campa (mouka z praženého obilí) s máslem a čajem.


DĚTI mladší asi dvou let jí společně s matkou, nebo otcem, nebo vlastně s kýmkoli. Přijdou za dospělým a dostanou sousto, odejdou, běhají, hrají si, strkají se, někdy si sednou a sní toho víc. Nikdo je do ničeho nenutí, jen pobízí, že je čas jídla.

Děti od asi dvou let se učí jíst lžicí a brzy potom začínají zkoušet jídelní hůlky. Každý podle svého tempa a libosti. Když si řeknou o vlastní misku na polévku, tak ji dostanou, když nechcou, tak nemají. Děti si samozřejmě postupně všechny řeknou o vlastní misku, protože je to paráda, jíst jako dospěláci a starší děti.

První pokusy dopadnou všelijak, všechno je na zemi, na stole, na oblečení, za ušima,.....ale ještě jsem neviděla jediného dospělého, kterému by to nějak výrazně vadilo. Je to totiž přirozená součást procesu učení a zkoušení!

A světe div se - ačkoli v Tibetu nikdo nikoho nenutí sedět - dospělí si všichni k jídlu dokáží sednout!
Dokonce, pokud to okolnosti vyžadují, dokáží s jídlem počkat na druhé, dojíst svoji porci a nestrkat a nerozhazovat jídlo okolo.
A to je to nikdo neučil!

No a kromě jídla,...tibetské děti běhají, a víte proč? Protože mají nohy, jsou mladí, mají sílu, energii, radost a chuť.
Tibeťané říkají - běhej a skákej! Až budeš starý nebo mrtvý, už to nepůjde!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simona Simona | Web | 28. června 2017 v 15:44 | Reagovat

Na tom je něco pravdy....

2 matkavtibetu matkavtibetu | 28. června 2017 v 21:36 | Reagovat

Díky. Občas mám "radikální" prohlášení, ale snad to dodá důraz tomu, co chci říct a každý už si pak utvoří svůj názor.

3 Veronika Veronika | E-mail | 8. února 2018 v 4:36 | Reagovat

Pekne napsano. Slysela jsem kamaradku rikat malemu synovi: U jidla se nemluvi. Prislo mi to absurdni,protoze my dospeli jsme se u jidla bavili.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama