ZLObíš II

1. srpna 2017 v 22:09 |  Seznam článků
Vcera mi kamaradi v Cesku, kteri si mysli, ze jsou buddhiste, rekli, ze deti jsou zlobive, ale je to v poradku, protoze deti takove jsou a vyrostou z toho. Krome toho, ze na celem Zapade existuje velmi zkreslena predstava toho, jak se ma chovat buddhista, tento vyrok je blbost i bez znalosti vyznani mluvciho. Jeste dodam, ze mluvci zatim nema vlastni deti, ac se na to pripravuje a cte mnozstvi odbornych zahranicnich studii.

Jeste dodam, ja buddhista nejsem, neucim se buddhismus a me znalosti pochazi ze zivota s Tibetanem a v Tibetu.

Tibetane, jakozto buddhiste veri, ze clovek prichazi na svet jako clovek za "odmenu", protoze je to vyssi forma zivota, nez treba housenka. Zaroven buddhista vi, ze clovek ve svem zivote velmi trpi, prave proto, ze je tak " vyvinuty" a ma tolik moznosti...a jak bych rekla, ma cas myslet a delat blbosti,.... cimz ublizuje i sobe i jinym.

Taky vsichni vime, ve vsech nabozenstvich, ze po smrti to teprve zacina. A proto by se buddhiste meli snazit zlepsovat zivoty druhych, aby dosahli osviceni a vysvobozeni z kruhu zivotu a dosahnout nirvany. (To je treba casty omyl, kdy evropane medituji a mysli si, jak je to spasi, ale zebrakovi nepomuzou.)

Takze, i deti jsou jen lide a prichazi na svet s tim, cemu v Cesku rikame prvotni hrich. Deti=lide udelali v minulem zivote, jako housenka asi neco dobreho a vykoupili se a proto dostali moznost byt v tomto zivote clovek. Za odmenu i za trest.

Posledni dobou jsem cim dal vic alegicka na osloveni ditete 'zlobivec'. Ne, deti nejsou zle, ani zlobive!

Vsichni lide prichazi na svet jako dobre bytosti s touhou cinit dobro. Tibetane veri, ze deti jsou ciste! Svuj hrich jiz vykoupily. Napriklad, v minulem lidskem zivote zabijou prase. Potom zemrou a stanou se prase, ktere taky nekdo zabije. Potom se jde do pekla, poradne posmazit. No a po nějakem tom tisici let se ocistena duse opet narodi jako clovek. Cisty jak nepopsany papir a s touhou delat jen to dobre, milovat vsechno a vsechny a vsem pomahat.
Tento stav se meni v zavislosti na prostredi a osobach, kde se dite=clovek vyskytuje.

My jsme evropskou spolecnost dotlacili do takoveho stavu a formy, ze je naprosto nevhodna pro prirozeny zivot cloveka. Od narozeni mame na cloveka desitky, pozdeji stovky pravidel, poucek, vymyslenych nutnosti, ktere do cloveka od narozeni musime nacpat, aby vubec prezil, a samozrejme, ABY ZAPADL DO SPOLECNOSTI!

No a to je ono. Kdybychom zili prirozene, v souladu s prirodou a v souladu se sebou samymi, nestavali bysme se zlobivymi detmi.

Vytvorili jsme si temer neprirozene prostredi, ve kterem preziji jen ti nejzdatnejsi. Nastesti mame zodpovedne rodice, kteri chteji, abychom prezili vsichni a tak na nas neustale rvou - nelez do te silnice! Nejez ten pisek! Nesahej na to psi hovinko! Nesahej na to! Na tamto! Nechod tam! Ani tam! Nedelej tohle! Ani tamto!

Ale clovek(=dite) je tvor zvidavy a predevsim ve veku, kdy jeste nejsme dostatecne vycviceni, chceme poznavat a zkoumat bez omezeni a chceme zjistit, jak vsechno chutna, jak je vsechno mekke nebo tvrde, jak vsechno voni a hybe se, ohyba, lame a praska, pada....

Bohuzel nase temer neprirozene prostredi nechava cim dal mene prostoru pro toto prirozene zkoumani. Abychom to tem detem ale aspon trochu umoznili, vymysleli jsme napriklad plastove napodobeniny temer vseho. Plastove naradi, plastova zviratka, plastove nadobi, plastove pocitace, telefony, plastova miminka a vsechno! Kdyz prochazim kolem vyloh hrackarstvi (protoze do klasickych hrackarstvi nechodim, pouze do nekterych vybranych) nestacim se divit ceho vseho mame plastove napodobeniny!

Uz moc povidam.

Deti proste nejsou zle! Ani zlobive! Predstavte si, prijdete na svet a jste soucast prirody, chcete matku, otce a kamarady. Dostanete plastovy dudel, kocar a postylku. Chcete zkoumat kyticky, betonove schody, dreveny nabytek, dostanete kopu plastu, co s velkou pravdepodobnosti dela mnozstvi neprirozenych zvuku.

I ja bych byla nestastna. I ja bych ZLOBILA. I ja bych NEPOSLOUCHALA. Ani ja bych nechtela byt HODNA HOLKA.
Protoze v detske prirozenosti je to, co my, dospeli, vycviceni, ZAPADLI DO SPOLECNOSTI, povazujeme za nezlobeni, je pro deti zvlastni. To, co my povazujeme za hodne dite, je pro dite zcela neprirozeny stav.

Sedet, nehoupat nohama, mlcet, na nic nesahat a cekat na povel....casto nedokazu rozeznat rozdil mezi vycvicenym psem a vycvicenym ditetem.

Tento blog je vlastne vzkazem mym ceskym buddhistickym kamaradum, kteri jeste nemaji sve dite a pripravuji se na nej ctenim odbornych zahranicnich studii.

Deti jsou dar, deti jsou ciste, deti jsou hodne, dobre.

Musime s nimi mit trpelivost, protoze naucit se aspon zakladni pravidla nami vytvorene spolecnosti da fakt zabrat, trva to hodne dlouho, protoze mnoho pravidel nasi spolecnosti odporuje prirozenosti, kterou deti jeste vnitrne citi. My uz jsme intuici za ta leta dokonale potlacili. Deti zaroven chteji prozkoumat i ten nas neprirozeny svet, samy zkouset metodou pokus-omyl, jak to vlastne funguje a i kdyz jim milionkrat rekneme, ze kdyz vlezou do silnice, muze je prejet auto, ony tomu porad budou chtit prijit na kloub. Nebo tomu nebudou rozumet, nebudou vedet, jak tu informaci uchopit...

______________________________________________________

Děti kramaří, ale to je dobře, z toho taky vyrostou.

To byl další výrok kamarádky.

Děti jen dělají to, co dělají dospělí. Pokud každé ráno sáhnu do skříně a vytáhnu triko, nesmím se divit, že dítě vyháže celý šatník.
Pokud sáhnu do šupliku a vytáhnu lžičku, nemůžu se divit, když dítě vytahá všechny poklice a začne hrát na činely.
Dítě jen dělá to, co jeho vzor plus zkoumá objevené a trénuje danou věc opakováním. Toť můj názor.

A zakazujte jim vyndávat šatník, když to sami děláte? Sobectví. Děti jednou přestanou, ano. Ale to není proto, že by se ze ZLÝCH STALY DOBRÉ děti, ale proto, že už to dostatečně natrénovaly, nic je na té činnosti nepřekvapí, a nebo prostě zjistily, že vytáhnout jedno triko stačí.
Nevyrostly z kramaření, rozhazování věcí, ani se ze zlobivých dětí nestaly hodné.

______________________________________________________

Analyzují problém a vždycky z toho vyvodí, že chyba je na straně rodiče, za všechno může rodič a dítě vlastně za nic nemůže.

To mi řekla známá poté, co koukla na pár videí poslední dobou známější stránky nevychova.cz.
Jedná se o jakýsi výchovný koncept, který jsem taky zaznamenala a přijde mi fajn. Určitě může inspirovat hodně rodičů, kteří nejsou alternativní, protože se to podle mě prezentuje jako nealternativní...

Známé se poslední dobou vzteká 1,5 letá dcerka. Má čerstvě mladší sestru. Celkově (podle mého skromného názoru) je životní styl rodičů spíše komunisticko-tradiční (tedy ne tradiční ve smyslu jako před 200 lety, ale tradiční ve smyslu jako za komančů) plus oba rodiče jsou poměrně pesimističtí, tedy děti jsou určitě sebevrazi, určitě dítě spadne do louže, určitě mi ujede autobus, určitě na louku ne, protože akorát pochytáme klíšťata....

A i přesto, že se matka snaží starší dítě chápat a věnovat se mu (detaily neznám), starší dcerka se prostě zasekává a častěji se vzteká. No a 3 měsíce po příchodu sestřičky to maminka vzdala a tvrdí, že se starší vzteká naschval a určitě to mladší sestrou není.
My ještě dvě děti nemáme, tak vlastně nemůžu soudit, ale co vidím a slyším v okolí, tak jsem naopak přesvědčena, že starší je zaseklá kvůli mladšímu vetřelci.
Podpořeno tím, že rodiče jsou hodně opatrní, tedy dcerka sice řadu věcí může, ale je to asi o 80% věcí méně, než co může například náš syn.

Závěr matky je jednoduchý - dítě je zlobivé! Neposlouchá! A určitě nikdy nezapadne do společnosti!

Rodiče přece dělají, co můžou, ale holka furt ne a ne. Takže to musí být tou holkou.

Sorry jako, ale tomuhle neuvěřím, ani až budu mít vlastní druhé dítě.

Vím to moc dobře, stačí se zamyslet sám nad sebou! Syn se začne vztekat, když já nejsem v pohodě, sekne se, když já něco řeším, když já pospíchám, když já stresuju, když já nevysvětlím situaci, když já jsem naštvaná nebo rozhádaná s manželem, když já nestíhám vlak, když já ho tahám celý den s sebou a on nemá ani minutu na svoje záležitosti.

Dětské "vztekání" a "zlobivost" a "neuposlechnutí rozkazu" má vždycky důvod. Vždycky. A je to náš problém, že tomu nerozumíme a je to bezmoc dítěte, že to neumí říct naším jazykem.

Netvrdím, že vždycky musíme půl hodiny stát u dítěte, všechno vysvětlovat, na všechno se ptát a pídit po původu křiku nebo seknutí se. Třeba zrovna chce být dítě samo. I děti jsou jen lidi, každý člověk chce být někdy sám, někdy chce jít pěšky, jindy na kole, jindy si sednout. Vina není ani na dítěti, ani na rodiči, prostě se to všechno ztrácí v překladu a my, jakožto rodiče máme pocit, že to musíme řešit.

Tak třeba minule - nemůžu nechat roční dítě samotné na peronu koukat na vlaky a jít se sama vyčůrat na wc v hale u pokladen. No co jsem udělala, vzala jsem vztekající dítě s sebou na wc a pak šla zpátky na peron. Padesátkrát opakované - jdeme na wc a hned se vrátíme, nemůžu tě tady nechat, v téhle zemi není normální, aby roční dítě bylo samo na peronu a koukalo na vlaky - prostě nebylo uznáno jako důvod, abychom šli spolu.

Ale syn nebyl zlobivec, ani nebyl neposlouchající. Prostě chtěl něco dělat a já nutně potřebovala čůrat o pár desítek metrů jinde.

Prostě jsem jen chtěla říct, že jsem skálopevně přesvědčená o tom, že děti nejsou zlé, zlobivé, zlobidla, nejsou neposlušné, neposlouchající, naschval vztekající se, ...jen jsem se zase rozepsala.

A otázka na konec - kdy je ten kouzelný okamžik, kdy se ze zlobivého dítěte stává dobrý dospělý? :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama