Musí spát v osm!

7. září 2017 v 0:21
Nikdy jsem nepochopila, proč české děti MUSÍ jít spát v 8 hodin.
Nebo po večerníčku. Nebo v 7:45, 8:30 nebo 8:34:56.
Proč si tolik zakládáme na kontrolovaní času, kdy dítě uložíme chtě nechtě?

Toto není řečnická otázka. Kdo zná odpověď, ráda si ji poslechnu a přečtu!

Minule jsem jela se synem do Prahy. Po obědě se vyspal, po vyspání trochu najedl, počasí letní, všechno super, už nevím, proč jsme do Prahy jeli, ale měla jsem nějaké pochůzky. Nějak se semlelo, že jsme se vraceli později, Do našeho města vlak přijížděl až kolem půl deváté večer.

V létě ještě slunce vysoko na obloze, syn stále plný energie. Hlavně ve vlaku cestou zpět neustále běhal, mačkal tlačítka na otevírání dveří,.... Zaslechla jsem poznámku dvou starších paní, něco o tom, že je půl deváté a takhle malé děcko je ještě venku, ještě jede vlakem, ještě není vykoupané,..... nevěnovala jsem tomu pozornost a těšila se z radosti svého dítěte.

Začalo mi to ale vrtat hlavou. Proč české děti musí jít spát v čas, který jim my, dospělí, určíme, ZATÍMCO MY MŮŽEME jít spát později? Koukáme na televizi, čteme si, pracujeme po nocích.....píšu teď třeba tento text a syn už dávno spí (sám si to vybral).

Náš syn nemá určený přesný čas odchodu do postele. Tak nějak vím jeho rytmus a když vidím, že začíná být unavený, pomalu zklidním hru a čekám až se ozve. Když jsme někde venku a na něj to přijde, tak ho domů donesu spícího. Nekoupeme denně ani náhodou.

Když tak o tom přemýšlím, napadá mne, že tato nutnost dát děti spát brzy je průmyslový vynález. Stejně jako spousta dalších pitomostí spojených s výchovou miminek a děti. Po průmyslové revoluci, kdy se rapidně rozšířila města, vystavěly se továrny a lidi začali chodit na šestou...nebo na pátou.... prostě na konkrétní čas do továrny.

Co tedy s dětmi? Musely se taky někam šoupnout a aby ráno vstaly, musely večer brzy spát.

Dřív se vstávalo k hospodářství, vstali rodiče, obstarali dobytek, začalo se pracovat doma. Děti nikam nemusely pospíchat a proto si myslím, že tenkrát ještě děti chodily spát s rodiči.

Taky je tu dnes to magické zaklínadlo: partneři přece MUSÍ mít čas na sebe! MUSÍ si odpočinout od dětí, MUSÍ si udržovat partnerský život!!! A to přeci s dětmi NEJDE!!!

Je zvláštní, že dřív, když se chodilo spát společně (nebyla elektřina, světlo, TV,...) a spalo se v jedné místnosti, bývalo v rodině deset dětí. Dnes šoupneme děti do vlastního pokoje, zapnem telku, ..... a dítě je pořád jedináček.....trochu zvláštní ne?


V Tibetu? V Tibetu dnes mají elektřinu. Nechodí hákovat na šestou. Spí s dětmi společně, Chodí spát s dětmi společně a dětí je v rodině víc. Níkdo nemá pocit, že děti MUSÍ chodit spát v rodiči určený čas. Ani nikdo nemá pocit, že je ochuzen o jakýsi partnertký život.

Zároveň jedna kulturní odlišnost - v Tibetu bývá večeře až po osmé hodině. Každý den jinak, v každé rodině jinak. Třeba u nás bývá večeře nejdříve kolem půl deváté. Častěji až v devět večer. Kvůli mě se (nebo já sama si ;)) občas něco ohřeju od oběda kolem sedmé. Náš syn večeří někdy se mnou, někdy jíme společně kolem deváté a někdy jíme dvakrát.

Znám i rodiny, kde se večeří v deset.

Drtivá většina tibetských zemědělců chodí spát kolem desáté. Dnes mají elektřinu a televize, ale není důvod ponocovat. V televizi stejně nic není.

Náš syn má rytmus podle ročního období. Říkáme, že je ještě přírodní. V zimě chodí spát dřív, v létě později. V Tibetu letos chodil spát mezi půl devátou a půl desátou. Tibetská rodina byla nejprve PŘEKVAPENA, ŽE TAK BRZY!

Děda chtěl často synka vzít na procházku kolem půl deváté a byl překvapen, že syn pláče a volá mámu (večer před spánkem se ode mě nehne).

Tibetské děti chodí spát spolu s rodiči, když miminka při večeři usnou, tak usnou, rodiče dovečeří, uklidí, posedí a jde se spát. Větší děti školního věku ještě za tmy běhají po venku a ani dvouleté děti nejsou vyjímka. A to nejen v létě!

Vstává se s východem slunce. Nikdy ne před šestou, většinou kolem sedmé, lenoši kolem osmé. Rozdělá se oheň, obstarají se krávy, které mají telata (telata jsou s matkami, dojí se jen "přebytek" mléka). Miminka a děti se nechají dospat. Však ony zakřičí, až se vzbudí...


Školky nejsou. Nejsou třeba. Děti školního věku samozřejmě vstávají do školy, ta začíná ale také až po osmé.

A tak mi to přijde normální, pochopitelné. Také mi přijde pochopitelné, že české děti nemohou jít spát v 11, aby vstávaly v 6 do školky a byly nedospané.

Jenže kdyby české děti šly spát v 11, pravděpodobně by to bylo po x hodinách koukání na televizi, to se v Tibetu nestane. Tam se pomalu večeří, povídá,....

Nechápu ale nutnost určovat biologický rytmus miminku, které nikam vstávat nemusí. Jasně, jednoho dne si asi "bude muset" zvyknout na nějaký režim z nějakého pádného důvodu, ale do té doby spaní v osm fakt nechápu....

Na závěr: A jak jsme na tom my? Určujeme režim dětem, máme také režim? Chodíme denně spát ve stejný čas? Chodíme denně spát tak, abychom byli ráno vyspalí? Chodíme spát tak, abychom spali aspoň 8 hodin? Když toto nedokážeme dodržet my, proč to nutíme dětem? Jaký jim dáváme příklad?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eleanore Samanthe Lune Eleanore Samanthe Lune | Web | 7. září 2017 v 0:36 | Reagovat

To též nechápu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama