Listopad 2017

Plenky včera a dnes

17. listopadu 2017 v 22:49 Seznam článků
Narodilo se miminko.
Bylo úúúplně celé nahaté!

Zabalily ho do hadru. A pak ještě jednoho. A ještě jednoho. Na hlavu mu daly čepičku. A zůstal s mámou v posteli. Ostatní ženy trochu uklidily pokoj a šly říct tatínkovi a případně starším dětem venku na dvoře.

Takhle nějak, velmi zjednodušeně, končí porody v Tibetu.

Celý příběh si nechám na jindy, sama jsem ještě nic takového osobně neviděla, a nechci psát nepravdy.

Miminko je po narození v dekách a "hadrech" nahaté. V posteli s mámou.

Nemá ani plenku.

Během prvních pár dní bývá hadr trochu černý, znáte to.
Hadr se vymění.
Když je trochu vlhký, tak se vymění.
Však kolik toho novorozeně načůrá?

Miminko během prvních pár dní dostane první oblečky, ale plenku pořád ne.
Však toho načůrá a nakaká pořád ....málo.

Bez plenky je miminko zhruba měsíc.
Měsíc také mladá matka nevychází ven ze dvora. Odpočívá doma, na dvoře. Postupně začne zase dělat jednoduché práce. Miminko je buď s ní, nebo s jinými lidmi v domě nebo leží někde poblíž, když se dělají ruční práce.

V Tibetu "6nedělí" trvá měsíc.
Po měsíci začnou chodit víc návštěvy, matka začne s miminkem chodit ven do vsi.

Zhruba v měsíci začne miminko dostávat plenky.
Jde o další hadr, který se promotá mezi nohama a případně přebalí igelitem.
I naše maminky to pamatují.
Okraje se buď nějak zastrčí, zamotají, při nejhorším má každá Tibeťanka u sebe vždy spínací špendlík (ten jsme v ČR používali i my).

A tak to jde dokud dítě nechodí.

Když děti začínají chodit, dá se jim jeden hadr zepředu dozadu tak, aby čouhal z gatí nahoru. Kolem gatí se převáže pásek, aby plenka držela.

Kdykoli je třeba vyměnit, tak se vymění.

A jakmile dítě začne vnímat "rozkazy", tak se mu donekonečna opakuje, ať si na potřeby říká, ať si sundá gatě, ať přiběhne a křičí o pomoc.
Některé děti se počůrávají ve třech letech a -------- svět se nezbořil! A ty děti se to pak naučily a gatě mají čisté.



V Tibetu se pere v ruce, většinou v ledovém (či ledovcovém) potoce nebo rybníce. Dnes se hodně používají chemické prací prášky, které by neměly přijít do kontaktu s rukama....a už vůbec ne s dětskou pokožkou...My používám žlučové mýdlo.

V Tibetu je velmi, velmi suchý vzduch a 360 dní v roce svítí slunce, i v zimě se běloši spálí za 5 minut.
Hadry/plenky schnou rychle.

My do Tibetu jezdíme s 20 českými čtvercovkami, 3 PUL kalhotkami a dvěma All in one českými plenkami.
Jednou se nám stalo, že při letních monzumech nestíhaly čtvercovky schnout....Chyba byla v tom, že jsme je prali ve várkách. Kdyby jsme v ruce přemáchli právě použitou, nebyl by samozřejmě problém. V období dešťů je vzduch hodně vlhký. Když ale přestane pršet, do hodiny je betonová veranda suchá, jako by se nic nestalo.

Naši výbavu chválí nejen rodina, ale všechny ženy, které při návštěvě zahlédnou bílé čtverce na prádelní šňůře....nutno říct, že naše zářivě bílé čtverce nejsou zářivé a ani ne bílé. Ve vesnici už ale celkem zdomácněla hláška "Naše nové oblečení je špinavější, než jejich staré", myšleno tím moje. V Česku bych byla asi za prase, ale v Tibetu jsem nejčistčí stvoření, co kdy kdo viděl. A náš syn je nejčistčí dítě, které kdo kdy viděl...

V části Tibetu, kde se vyskytujeme nejčastěji, jsou písčité pouště a celkově suché podnebí, prostě prospívající prachu. Ještě nikdy jsem nevytírala podlahu tolikrát (bezvýsledně), jako tady. (Po 3 letech už jsem si zvykla a vytírám 2x za rok jako ostatní).

Plenky dnes?
Dnes dostávají mladé Tibeťanky do výbavy čínské "rozstřižené" gatě. Jde o to, že jakékoliv gaťky, dupačky, atd. jsou od pupíku až po "ocas" (prostě konec "čárky") nesešité. Nutno říct, že v Tibetu neexistují bodýčka.
No a takto "děravé" oblečení je dnes v obchodech standard. My se sice nepokoušeli nic kupovat, oblečení jsme si dovezli své, ale podle toho, co vidíme na ostatních dětech a toho, co jsme dostali jako dárky, opravdu v Tibetu otevřený rozkrok platí za normu.

My s tím úplně nesouhlasíme....resp. když vídám roční holčičky, jak s naprosto holým spodkem sedí na špinavé zemi, ...
Jde o to, že tyto díry v rozkroku nejsou v Tibetu tradiční. Za druhé, současné prostředí také není "tradiční". Kdyby se děti pohybovaly v prachu, hlíně, asi možná ok.... Ale dnes jsou tibetské vesnice plné vajglů, střepů plastu, skla, různého nepřírodního prachu a špíny, různých olejů do aut, dalších chemických tekutin a dalších odpadků.

Další věc, kterou se Tibeťané učí, jsou plastové plenky.
Čínské plastové (alibisticky papírové!) plenky jsem nikdy nezkoumala, ale předpokládám, že složení bude ještě o stupeň horší, než ty evropské (s kterými také nemám moc zkušenosti). Nemluvě o použitých chemikáliích a poločasu rozkladu.

Tibeťani, jako se všemi chemickými odpadky, nemají vůbec ponětí o tom, jak a kdy se má něco rozložit a tak tibetské zahrady, ulice, pangejty, suché záchody, pole, louky a hory začínají pokrývat zářivě bělené plastové plenky.

Jsem na poli, dítě má plnou plenku, sundám hodim za sebe a jdu dál pracovat na poli. Jasný jak facka, ne?

Jednou jsem byla svědkem dne, kdy 1,5leté dítě mělo celý den průjem. Celý den se mu měnily roztržené gatě a celý den nemělo jedinou plenku. Prostě stálo u lavičky a najednou na celé noze,.... Tak se převléklo a za hodinu zase, a zase a zase. Oblečení se průběžně máchalo ve vodě a věšelo na šňůry.

V Tibetu děti neznají opruzeniny!
Je to snad tím podnebím? Suchým? Nevím. Každopádně.....i když jsme třeba hodili počůranou plenku do kyble, za dvě hodiny byla suchá jak papír.....Takže ani zadek se nestíhá moc zapařit. Asi...

Tenhle článek nemá tvrdit, co je lepší a co je horší. Prostě jen srovnání. Tibetské podnebí si sem stejně nedostaneme. Například už několik let vysvětluju muži, že vlhké věci se tady musí pověsit, usušit,....jinak smrdí a plesniví. Není na to prostě zvyklý a nemá tu zkušenost, protože v Tibetu každá vlhkost sama uschne a plíseň, plesnivé zdi, neznají.

Asi 70cm široká x 50cm vysoká krabice, jakožto dárkové balení pro novorozeňata (paní sousedka zapomněla, že jsme přijeli s půlročním miminem).

Gatě s halenkou

Ony gatě! V obchodě jsou gatě spíchnuty jednoduchým stehem a každý si je má doma rozpárat podle návodu. Na této fotce je i vidět, že tam, kde by vzniklá díra měla končit, je šev, takže se párání nerozjede úplně... (až ke krku :D)

Více o otevřených gatích v angličtině na wiki a případně google pro víc obrázků

Plenky

8. listopadu 2017 v 21:20 Seznam článků
Hodně z vás se ptá na plenky a odplenkování v Tibetu.... Už jsem se doptala na základní informace, detaily ještě zjistím.
Jako nejdůležitější informaci současné tibetské situace považuji, když nám rodina i přátelé neustále opakují, jak super plenky máme my!!!
Používáme obyč české čtvercovky a na to PUL kalhotky se zvířátky. Pereme v Tibetu v ruce, žlučové mýdlo z DM drogerie za 17kč si našlo své pevné místo v kufrech při balení :)
Na tibetském sluníčku suché za půl hodinky a krásně vybělené :)
Takže ne vždy je nutno se inspirovat z minulosti :) Dnešní situace (v Evropě) nabízí mnoho skvělých řešení.
Co se odplenkování týče, opakovat, opakovat, opakovat. Však se ještě nestalo, že by někdo čůral v pubertě.
Detaily brzy :)

HA a tibetské postele

4. listopadu 2017 v 23:11 Seznam článků
Loni jsem četla na internetu článek, kde se psalo, kolik % českých žen používá dlouhodobě HA. Bylo to nějaké šíleně vysoké číslo, tuším 60% žen ve věku 15-45 let?
Nepamatuju si přesně, ale bylo to moc.

Když jsem článek citovala svému muži - Tibeťanovi -, velmi stručně odpověděl.
"Já myslel, že tohle je lék pro nějaký nízký holky. Prostitutky a tak. To používají i -normální- ženský?"

Tuto reakce jsem si opět vzala jako 'vzor'. Jak moc je naše společnost zpracovaná reklamou, trhem, propagací a zájmem těch, kteří by o nás měli pečovat (gynekologové)? A bereme HA jako něco "normálního", nebo jednu z možných variant???

A jak moc to přijde "přírodnímu" člověku absurdní?

Zprávy, že HA se prostřednictvím moče dostává do vody, která se v čističkách nevyčistí, tu vodu potom pijeme my, ryby,....pak je vlastně všude. Z chlapů se pomalu stávaj holky,.....tohle už jsem zaslechla mockrát. Ale NIC se neděje!? A ty ženy to pořád jí?

Zamyslím-li se. V Evropě je pravděpodobně HA pro slečny a ženy normální možností. Ne-li právě onou součástí mnoha let života.

Toto sice není nejběžnější konverzační téma na cestách, ale odhadem předpokládám, že Evropou a Severní Amerikou to končí.Dnes množství států chce dosáhnout na blahobyt našich končin. Zdalipak se do našich pekel řítí i rady tamních gynekologů? Byznys je přece byznys a je lepší prodat chemii, než vysvětlit, jak funguje žena a jak s tím zacházet. Případně naučit muže úctě a respektu k ženám....

Můj muž nadále konstatoval, že dobrý, zodpovědný a milující muž by svoji ženu nikdy nenechal se podobnou **** ládovat.

A přece - hádám, že často je to muž, který nabádá manželku, aby si nechala něco napsat, ať si ON může užít sex bez plastu a nezávazně. Ať tu "práci" s tím má ona. Vždyť to nic není, každý den malilinkatou kulatou věcičku. Mňam.

V Tibetu, předpokládám, HA neznají. Věřím, že ani generace současných 30níků ne.
Nemůžu s jistotou tvrdit, co znají dvacetiletí, přece jen, život se v Tibetu otřásá v základech díky bouřlivému rozvoji a změně všeho. I když,... toto téma je velmi intimní a intimní věci se v Tibetu pořád ještě moc nešíří a nemění. Myslím, že je to dobře. Snad, až se informace a propagace HA dostane k tibetským puberťačkám, dostane se k nim i pravda o vlivu na zdravotní změny a možné celoživotní následky.

V Česku jsem se tento týden dostala do skupiny žen, se kterými jsme sdílely určité příběhy. Ženy, převážně ve věku 25-40, mnoho z nich užívalo HA několik let a po vysazení a pokusu o těhotenství se buď dlouho nedařilo nebo po nečekaném úspěchu brzy zase potratily....

Ano, toto se může stát, stávalo se to vždy, stává se to a stávat se to bude všem možným ženám, nezávisle na tom, co kdy do sebe cpaly. Ale není to šílené? Takhle podobné příběhy? A LÉKAŘI to neustále nabízí 15letým holkám proti akné? Není následná daň trochu neúměrná za pár pupínků v pubertě?

Ještě na přelomu tisíciletí byl sex v Tibetu pouze k tvorbě potomků. Manžel mi řekl, že jeho rodiče sex určitě nikdy neměli k potěšení. Je pravda, že jeho rodiče vyrůstali a žili v době, kdy na "zábavu" nebyl čas ani pomyšlení. Okupace, válka, hladomor, genocida a do 80.let táhnoucí se téměř válečný stav nedává nikomu moc čas na zábavu. Od 90.let nastalo jisté uvolnění, ale lidé si pamatují hodně a tato část "kultury" se určitě nezmění jen tak.

Mladší generace už ale historii moc neřeší a žije v "blahobytu", v moderním světě, v domech s elektřinou a splachovacím záchodem, aspoň ve městech. Na vesnicích mají dodnes záchody suché:)

Hádám, že i životní styl městských holek se bude rapidně měnit. Už dnes je situace o milion stupňů a milion procent jinde, než co zažili jejich rodiče.
V 90. letech se desetiletí kluci dívali na porno a holky v 15 nevěděly, proč krvácí. Kluci v 15 skočili na holku, aby vyzkoušeli, co viděli na videu, a ta se pak divila, že jí roste břicho. Informovanost v některých končinách Tibetu, a jiných částech planety, zdaleka není tak růžová. V Tibetu předpokládám je "výuka" o sexualitě na stejné úrovni, jako před zmíněnými 20 lety.
______________________________
V Tibetu HA na vesnicích určitě neznají, protože neznají gynekology. Neexistuje preventivní (imho až zbytečná) péče. Tibeťané a Tibeťanky jsou zdravý národ. Žijí v náročných životních podmínkách, kde dodnes přežívají jen "ti nejsilnější", slabé kusy se dospělosti a rozmnožení nedožijí.

Lékaři pracují pouze v rámci nemocnice, pokud by žena v Tibetu (znala) a chtěla napsat HA, musela by do nemocnice, vysvětlit lékaři co chce, a potom samozřejmě zaplatit. Zdravotní pojištění neexistuje, takže by se jednalo o vyšší částky, než jaké známe my.
Nemyslím si, že by v Tibetu na vesnici byl někdo tak blbý, aby si HA nechával napsat. Ve městech se možná časem nějaké případy najdou. Děti jsou zpracovány televizí, internetem a "moderním" světem...
________________________________
Většina vesnických dospívajících ale pořád vede celkem tradiční způsob....námluv. Kluci možná mají nakoukáno hodně videí, ale tu "pravou" pomalu balí, až jsou následně oficiálně představeni rodičům. Když rodiče obou mladých souhlasí, můžou spolu mladí začít žít. Nebo mít svatbu a začít spolu žít. Svatba ale není podmínkou. Důležité je, aby se měli rádi, pracovali spolu na poli nebo u dobytka a podrželi se v těžkých chvílích.

Společné spaní? (již dříve zmíněno v některém ze starších článků, tuším zde...)
Ve stanu se spalo a spí v jedné posteli se všemi, i 3 generace na jednom prostoru. A světe div se, dětí mají jako smetí. Takže takové ty české argumenty, že když si do postele vezmu své 2 leté dítě, tak nikdy nesplodíme další, jsou trochu mimo mísu. Dřív se i u nás spalo pohromadě a dětí bývalo víc než 10 v rodině.

V Severním Tibetu mají dodnes tradičně dlouhou postel odezdi-kezdi. Třeba 2x4 nebo 2x6 metrů. Taktéž zde spí celá rodina, ale v současnosti už prarodiče spí v jedné místnosti a mladí manželé s dětmi v jiné.



Tři ukázky postelí v Severním Tibetu

U "nás" ve Středním Tibetu se v domech táhnou 90 cm gauče/postele podél zdí, takže ani manželé spolu nespí. Museli by si sťuknout dvě postele k sobě. V létě se občas spává na střeše. Není žádné extra horko, ale je hezky, podobně, jako v Česku. A je to hezké :) Staří často spávají venku na samostatných postelích téměř celý rok. Třeba jen od listopadu do března spávají v "jídelně" (můj pracovní název samostatně stojící místnosti na dvoře, kde jsou celoročně otevřené dveře. Kamna zde sice jsou, ale nevyhřejí ani ň).

Typické uspořádání postelí na většině území Tibetu, toto konkrétně na Východě. Přes den gauče, v noci postele.


Mladší páry, od 30 dolů, už okoukali západní zvyky a pořizují si velkou manželskou postel.

Společné spaní s dětmi je samozřejmost.
Takže i když spolu manželé spí na jedné posteli málo, nejmenší dítě vždy spí s matkou a starší děti s dalšími členy rodiny.


Sama jsem HA měla jednou v pubertě předepsanou (moje maminka se mnou měla dobré úmysly), zkusila jsem pár dní, a když jsem přestala "stíhat", tak se na to vyprdla. Tedy sumasumárum méně než měsíc.
A můj muž?
"I TY?"
Ví, že moje dospívání bylo divoké, ale tato informace ho šokovala asi nejvíc....že jsem klesla tak nízko by ho nenapadlo.

A co my? A co naši manželé?