Romantické večeře bez dětí

19. prosince 2017 v 23:48 |  Seznam článků
  • Dnes mi známá řekla :"Naši mladý nám tu minule nechali na týden synka a jeli na dovolenou..." a "vy jste ještě od narození synka nebyli sami na večeři nebo v divadle?"

  • Jen položím otázku. V naší společnosti, kde si někteří myslí, že spokojené manželství neexistuje bez romantických večeří a dovolených ve dvou...se rozvádí 50% manželství.

  • V tradičních kulturách, kde se po narození dětí stávají tyto přirozenou součástí tlupy, nikdo neodkládá děti přibůzným, aby mohl mít večeři jen s partnerem, rozpadá se manželství minimum.

  • Můj muž řekl: "Manželství (/partnerství.....není nutné slovíčkařit na základě kusu papíru) se upevňuje společně zažitými a prožitými těžkými časy. Ne užíváním krátkých hezkých chvilek".

  • "Dneska (evropské) páry nepoznají chvilku nepohodlí, těžké časy a společnou náročnou práci. Proto se rozvádí. Ne proto, že spolu už rok nebyli na --romantické večeři--.



Takže, pokud se nad tím zamyslíme, dostaneme velmi jednoduchou odpověď. A ne překvapivě je to STEJNÁ ODPOVĚĎ jako vždy!

V Tibetu a i v jiných, stále tradičních společenstvích na světě, žijí v KOMUNITĚ, v KMENU, ve SPOLEČENSTVÍ!

Proto tam manželé nepotřebují odkopnout své dítě a jít na romantickou večeři. Proto nemusí děti chodit spát v 8, aby si manželé udělali hezký večer. Proto nemusí dítě zůstat s prarodiči a rodiče jedou na víkend do hotelu (to poslední mi přijde už fakt mimo)...

V tradičním společenství matka není s dítětem sama celý den. Nemusí vyhledávat dětské skupiny, hlídací tety, hrací kluby a podobné pitomosti, aby byla ve společnosti lidí, kteří dokáží říct srozumitelné souvětí!

Ale ani otec se nevrací v 7 večer, aby na půl hodiny "dal řeč" - Děcka, jak dneska bylo?, aby za hodinu mohl netrpělivě čekat ženušku, která hbitě uspí děti, uklidí, umyje nádobí a už se mu věnuje...

Pokaždé, když o tom začnu mluvit, ale i jen o tom přemýšlím. Jsem naprosto zděšená, jakou společnost jsme vytvořili a do jaké situace jsme sami sebe uvrtali!

Už jsem to v několika článcích naťukla. Tak tedy ještě jednou.

Ráno se celý dům vzbudí, matka domu zatopí, připraví snídani, muž vezme dobytek na pastvu, ostatní členové rodiny mají každý nějakou práci. Uklidit po večeři, vyprat prádlo, chystat jinou práci, jít na pole, dnes například i řídit nákladní auto a vozit hromady písku sem a tam, zajet do města na nákupy/vyřizování, nebo jít pomoci sousedům s jejich prací.

Rodina spolu většinou v klidu posnídá a potom se každý rozejde po svém. Matky s dětmi buď jdou navštívit kamarádky, nebo se připojí k nějaké jiné práci. Ne jednodušší, ale takové, která umožňuje kdykoliv se věnovat dítěti.

Někteří členové rodiny se schází u oběda, někteří ne. Odpoledne se zase něco dělá a nebo nedělá. Kdykoli se nic nedělá, navštěvují se kamarádi nebo příbuzní.

Večer se většinou celá rodina schází u večeře.

V průběhu dne můžou být manželé kdykoli spolu a kdykoli můžou dítě dát rodičům nebo nechat u jiných příbuzných.

Je to vlastně podobné, jako když my necháme dítě prarodičům a jdeme na romantickou večeři, v Tibetu ale nikdo na romantické večeře nechodí...

Děti jsou prostě vždy s někým v rodině. Malá miminka samozřejmě 99% času s matkou, ale už od malička je tam to 1% času s někým jiným a to jedno procento se postupem času zvyšuje. Nejprve na jiné členy rodiny, až třeba kolem 4, 5 let věku dítěte na "lítání po venku od nevidim do nevidim".

Takže srovnáváme nesrovnatelné.

A nelžu takhle náhodou? Sice se v Tibetu nerozvádí, ale není pravda, že by neodkopli své dítě, aby mohli být manželé sami spolu. Musím se tradičních kmenů zastat. Vždyť takovéhle "odložení" dítěte je ale přirozené. Pro mne určitě. Rodina, kterou znám a které důvěřuji, nemám problém na chvíli svěřit mé dítě a jít pracovat se svým mužem. Zajet do města nakoupit nebo jít k sousedům pomoc na pole. Na všechny tyto činnosti můžu vzít své dítě s sebou. Ani večer své dítě neodkládám, nevystrkávám z rodinného kruhu. Večeří s námi, zůstává s námi povídat tak dlouho, jak chce...

Bohužel takovouhle idylku si tu vytvořit nedokážeme. A nebo jen hodně těžko s velkým úsilím. S dlouhým hledáním té "rodiny", která nám v našem přístupu rozumí a bude s námi žít podobně. Aspoń podobně, když ne stejně.

Jenže tady do 65 let každý ráno odchází do práce. Každý od 6 do 15 (18, 26...) odchází do školy a my zůstáváme s našimi dětmi samy.
Tak to naše předchozí generace nastavili a je na nás, zda to tak necháme.

Teď to bude možná znít jako výzva k revoluci a vlastně proč ne? Změňme současnou situaci. Když ne celospolečenský systém, tak alespoň vlastní život. Pro naše děti, aby měly DVA rodiče a (aspoň nějaké) prarodiče. Aby měly tety a strejdy, kamarády. A nejen kamarády z herny, pískoviště a hracího klubu.
_____________________________________________________________

"Manželství (/partnerství.....není nutné slovíčkařit na základě kusu papíru) se upevňuje společně zažitými a prožitými těžkými časy. Ne užíváním krátkých hezkých chvilek".

Je zajímavé, že to většina z nás ví. Říká se to, když třeba v 18 jedem se svým klukem/holkou na vodu. Kdo spolu přežije vodu, přežije všechno. To je totiž ta náročná zkouška, to jsou ty hodiny a hodiny pádlování, souhry a domluvy. Noci ve stanu, mokré oblečení, utopený telefon a táboráky. To není dvě hodinky sezení v restauraci a po vínku sexík ve sprše.

Nebo se to samé říká o stopování, vandrování, (horo)lezení, dlouhých a dalekých cestách. Kdo spolu dokáže přejít Alpy/Saharu/prales nebo přeplavat oceán, dokáže spolu zůstat celý život...

Tyhle dvě situace aspoň já znám a stejně jak jsme si je prožili, tak jsme o nich slyšeli víc než dost.

Po té vodě, lezení na hory a stopování u Ostravy mi přijde "cvak" o 20 let později, sezení u telky a ládování se čipsama :D
Taky vám to naskakuje? :D

Ale je to stejně na nás. Můžem si na tu dobu nechat ty dovolené ve dvou a romantické večeře.
Když jsou děti z domu, máme přece kupu času!
Můžem vyhodit telku a za peníze ušetřené od čipsů jet na dovolenou ve dvou :) A na té dovolené vzpomínat na vodu, na stopování a na kempování.
Každý si to musí zařídit po svém :)

Vlastně na tom také není co dál psát a okecávat. Buď budeme hledat radost v krátkých letmých chvilkách v drahé restauraci, nebo budeme nosit hezké šaty doma, aby na nás manžel oči nechal. Řekneme dětem, aby nám daly s tatínkem 5 minut na objetí už odpoledne A poté, co celá rodina umyje nádobí, uklidí hračky a zaleze spolu do postele, se vždycky najde prostor pro další dospělácké záležitosti.

Všechno je to o nás a našem nastavení. Chci do deseti večer sama drhnout kastrol, abych pak unavená manžela odstrčila, nebo můj muž bude setrvávat v práci, kterou si bude nosit domů a do půlnoci čumět do počítače, aby v šest ráno zase odjížděl?
Aspoň částečně si to vždycky můžeme zařídit jako před 200 lety v Česku, nebo dodnes v mnoha tradičních kulturách.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama